Autoevaluace

Vyhodnocení

Vzhledem k tomu, že se jednalo o ověřovací projekt, vyplnili jsme si poprvé tabulku již po jednom měsíci. Zjistili jsme, že většina žáků třídy se do projektu s chutí zapojila a ani jim nedělalo velké problémy vzpomenout si, že se po obdržení známky mají zamyslet a připsat svoje hodnocení.

Po ukončení projektu jsem s žáky probrala, co podle nich znamená převaha jednoho písmene. Společně jsme si pak kladli různé otázky. Ptali jsme se například takto:
Co může znamenat, že u všech známek mám jen jedno písmeno?
Které písmeno u mne převažuje?
Co to o mně vypovídá?
Vypovídá to něco o mé přípravě do školy?
Porovnám-li si typy známek s typy hodnocení písmenem, co z toho mohu vyvodit?

Závěry

Většina žáků pochopila princip sebehodnocení.
Většina žáků se do projektu aktivně zapojila.
Žáci nehodnotili sami sebe pouze jedním písmenem.
U žádného předmětu se neobjevilo pouze jedno písmeno.
Nejčastější rozvrstvení písmen bylo B, C, D, E.

Přestože žáci neprocházeli do této doby cíleným prováděním autoevaluace, zvládali objektivně vnímat své studijní výsledky, uvědomovali si podmínky, které známku předcházely, a přiznali to sobě i jiným (rodičům, kteří také znali systém hodnocení).

Považuji za vhodné toto hodnocení zapisovat do žákovské knížky jako součást oficiálního hodnocení žáka, neboť samotnému žákovi poskytuje ucelenou informaci o sobě samém.

Zkušenosti

Na základě vyplněných tabulek jsem výsledky shrnula pro lepší přehlednost do grafů. Graf 1 ukazuje, že u 72% známek žáci souhlasí s hodnocením, známka podle nich odpovídá celkově jejich znalostem. U 12% případů se vyjádřili, že udělali zbytečné chyby, nepovedlo se jim správně odpovídat nebo se učili něco jiného. Přiznávali, že chyba je někde v jejich přípravě a jsou si toho vědomi. 7%, resp. 6% výroků hovoří o štěstí nebo smůle při prověřování znalostí. Vyskytlo se pouze 1% a 2% hraničních výroků, tedy že by se hodnotili sami lépe nebo hůře.

Tento projekt odhalil i některé informace související s klimatem školy. Na základě toho, že se zcela ojediněle vyskytovaly výroky „Sám bych se hodnotil lépe“, „Sám bych se hodnotil hůř“ a často převažoval výrok: „Souhlasím, známka odpovídá mým celkovým znalostem“, můžeme konstatovat, že žáci nemají pocit, že by je učitelé hodnotili nespravedlivě. Tento názor potvrzuje i porovnání výsledku z grafu 1 s rozložením známek. U 72% hodnocení žáci souhlasí zcela se známkou. To je více, než bylo celkové zastoupení známek 1-3. Znamená to tedy, že takto hodnotí žáci i známku horší než dobrou.

 

Rozložení výroků.